Nejdelší dobu mezi bleskem hromem pozoroval Isle, totiž
72 vteřiny, což odpovídalo vzdálenosti Tem
, vzdálenost vý-
mineěně veliká, zpravidla není hrom více než 12— Tem vzdálenosti
slyšitelný. Zvětšuje-li takto ustavičně úhel dopadu, zvětšuje úhel
lomu, konečně stane 90", paprsek pohybuje podél rozhraní
obou prostředí; při ještě větším úhlu dopadu vrací celý paprsek na
rozhraní původního prostředí, nastává odraz úplný.
Meinardus způsobem obdobným dokazuje, může bouře dosti
blízká dáti vznik blýskavici. Jelikož zvuk vteřiny proběhne dráhu km, plyne toho,
že hrom zpravidla dále, než není slyšitelný.—
uslyšíme. Naopak pozoroval Tyndall, že
rány střelné děla postaveného návrší vysokém při patě
pahrbku jistým směrem byly slyšitelný vzdálenosti pouze km. Kdyby tedy podél
8 sjel blesk.
Paprsek odrazí se
v úplně, každý další pa
prsek odráží úplně,
než země dosáhl, II
v Zvuk 8
vycházející, jest slyšitel
ným zemi toliko do
vzdálenosti všechna
místa jsou stínu
akustickém.
Mysleme zdroj zvuku, pak všechny paprsky, jež vodo
rovnou rovinou bodem vedenou menší úhly svírají než do
sáhnou země bodech
D E), kdež odrazí. Jest nápadno,
jelikož rány děla bývají slyšitelný vzdáleností mnohem značnějších.
Na rozhraní dvou prostředí zvuk dělí dvě části, jedna vrací
se původního prostředí zpět, odráží se; druhá vniká prostředí
nového směrem změněným láme se, sice kolmici při přechodu
do prostředí hustšího, kolmice při přechodu prostředí řidšího. Nevíme, pokud tato
udání jsou spolehlivá, však střelba děl zvlášt tiché noci vzdále
nosti jest slyšitelná, jest jisto. Smeaton viděl vzdálenosti asi blesky, jež udeřily
do kostela Lestlnvithielského, hromu však neslyšel.
vrchu zemského, němž zvuk byl slyšitelným. každý bod přímky stal zdrojem zvuku, nebyl
. Paprsek nepohybuje přímo, nýbrž Čarou lomenou,
klikatou.
Arago udává, dělostřelbu Francouzů obléhajících Janov bylo slyšeti
do vzdálenosti 147 Tem
, Saint Cricq, děla Waterloo-ská slyšena byla
až městě Creil-u, tedy vzdálenosti asi 200 km.
Reynolds vysvětlil tuto záhadu úplným odrazem zvuku, Kneser pak
počtem dovodil, určitých podmínek úkaz pozorovaný nastati musí.
Mysleme dále, tloušťka jednotlivých vrstev vzdušných se
ustavičně zmenšuje, pak také přímé částky klikaté dráhy, kterou se
paprsek bere, zmenšují: mění-li konečně hustota prostředí nepřetržitě
i změna směru paprsku jest nepřetržitá, pak zvuk*se šíří Čarou křivou.
Kdyby zdroj zvuku
místo byl byl
by poslední bod po- Obraz 6.
Mysleme paprsek šikmo procházející řadou vrstev vzdušných,
z nichž následující každá jest řidší předcházející; pak nastane vždy na
rozhraní lom kolmice, paprsek vniká prostředí nového úhlu
vždy větším
