|
Kategorie: Leták / Datasheet |
Tento dokument chci!
Velmi dlouhá životnost - 16.000 hodin Celková úspora okolo 50 % Lepší podání barev než u klasických zářivek Snadná výměna za stávající zářivky Šetrné k životnímu prostředí Žádné blikání Okamžitý start, opětovné zapnutí neškodíNejnovější tube-in-tube (zářivka v zářivce) technologie umožňuje zářivce fungovat efektivně, úsporně a při nízké provozní teplotě. Použitá technologie zajišťuje pracovní frekvenci vyšší než 40 kHz, a předchází tak případným zdravotním problémům způsobeným blikajícím osvětlením. Dlouhá životnost eko-zářivek kromě nižších nákladů na energie sníží náklady na obměnu zářivek. Jejich instalace je navíc velmi jednoduchá, stačí jen vyjmout původní běžnou zářivku a startér a nahradit je zářivkou EkoTube. Díky použitému materiálu se může EkoTube pochlubit excelentním podáním barev.
Ani tato pozorování však nepřesvědčila každého (především Giovanniho Domenica Cassiniho) definitivnímu odmítnutí hypotézy nekonečné rychlosti světla došlo pozorováních Jamese Bradleyho roce 1728. Bradleym vypočítaná rychlost světla byla 298 000 kilometrů sekundu, což jen málo méně než dnes uznávaná hodnota. Efekt byl zaznamenán později obtížnějšího pozorování tří dalších Galileových měsíců. Bradley [3] původně pokoušel změřit paralaxu hvězd tím určit jejich vzdálenost. této astronomické jednotky merova odhadu času vypočítal autor vlnové teorie Nizozemec Christiaan Huygens rychlost světla 000 průměrů oběžné dráhy minutu, což asi 220 000 kilometrů sekundu. Jak Země Jupiter vzdalovaly, zvětšoval interval mezi signály, kterém projevoval čas, který světlu zabere překonání dodatečné vzdálenosti mezi planetami. základě těchto pozorování mer odhadoval, překonání průměru oběžné dráhy Země světlo potřebovalo minut (což dvojnásobek astronomické jednotky), přičemž moderní odhad přibližně minut sekund. Vzdálenost však byla příliš malá tak žádné zpoždění nebylo pozorováno. Také Isaac Newton uznával, rychlost světla konečná.Rychlost světla
50
S Islámští filozofové Avicenna Alhazen věřili, světlo konečnou rychlost, když většina ostatních filosofů tomto bodě souhlasila Aristotelem. Descartes tento experiment kritizoval jako zbytečný, protože experiment během zatmění Měsíce, který měl lepší předpoklady zjištění konečné rychlosti, byl negativní. tla Isaac Beeckman, Descartův přítel, navrhl roce 1629 experiment při kterém pozoroval záblesk kanónu odražený zrcadla vzdáleného asi míli. Vzhledem tomu, vchází vychází Jupiterova stínu pravidelných intervalech, možné změřit trvání doby oběhu. Bylo jasné, tomuto výstupnímu „signálu“ trvalo déle než dosáhl Země. mer zaznamenal, když Jupiter nejblíž Zemi, byla doba oběhu kolem Jupitera 42,5 hodiny. Robert Hooke negativní výsledek vysvětloval tak, nejedná potvrzení nekonečné rychlosti světla, ale toho, světlo musí pohybovat velmi rychle. Johannes Kepler prosazoval názor, světlo putuje neomezenou rychlostí, protože volném prostoru nestojí cestě žádné překážky. Takže experiment uskutečnila roce 1667 Florentinská Accademia del Cimento, lucernami vzdálenými asi míli. Podobně považovala rychlost světla konečnou árijská filosofická škola starověké Indii. Francis Bacon argumentoval, rychlost světla nemusí být nutně nekonečná, ale může být tak velká, nejsme schopni vnímat. První kvantitativní odhad rychlosti světla provedl roce 1676 Ole mer, který pomocí Dalekohledu studoval pohyb Jupiterova měsíce Io. Místo toho naměřil aberaci Vyvodil, světlo hvězd dopadající Zemi musí přicházet mírného úhlu, který vypočítat porovnáním rychlosti Země její oběžné dráze rychlosti světla. své knize „Opticks“ dokonce publikoval přesnější hodnotu rychlosti světla průměrů Země sekundu, kterou sám odvodil, ačkoliv není známo, jestli merových údajů, nebo něčeho jiného. Descartes domníval, vesmír vyplňuje zvláštní látka, kterou nazýval plenum, která umožňuje vidění skutečnosti byl přesvědčen, kdyby připustil konečnost rychlosti světla, celý jeho filosofický systém zhroutil. Protože nic takového nebylo pozorováno, odvodil toho, rychlost světla nekonečná. Stejný úkaz byl následně pozorován merem rotující „skvrně“ povrchu Jupitera. René Descartes tvrdil, kdyby byla rychlost světla konečná, nemohly Slunce, Měsíc Země být během zatmění zákrytu. Galileo Galilei roce 1638 navrhoval měřit rychlost světla pozorováním prodlevy mezi odkrytím lucerny zpozorováním světla určité vzdálenosti. Přibližně stejné době byla velikost astronomické jednotky odhadována 140 milionů kilometrů. Tato aberace byla asi 1/200 stupně. sice významně méně než dnes uznávaná hodnota, ale tak tato hodnota mnoho převyšovala jakýkoliv fyzikální jev známý době. Také pozoroval, jak Jupiter Země sebe vzdalovaly, vycházel stínu Jupitera postupně stále později. Aberace byla během
. Podobně, asi půl roku později, byly vstupy měsíce stínu Jupitera něco častější, protože Země Jupiter přibližovaly
